Poslední týden před státnicemi

Autor: Petr Žák Přidáno: 01.06.2015


Čas se krátí a závěrečná zkouška se blíží mílovými kroky.

Podléháte strachu, trémě, nejistotě, obavám. Zbytečně.

Vše se dá zvládnout. Jen na to jít chytře, nebo chcete-li, efektivně.

Poslední týden není k tomu, abyste se naučili něco nového.

Využijte ho k opakování, k sumarizaci a hlavně k tomu, abyste se dostali do pohody.

Hoďte se do klidu! Připravte sami sebe na úspěch. Zmanipulujte svůj mozek. Dokážete to. 

 


 

Stanovte si cíl!

 

Já vím, že je to už klišé, ale přeci jen...

 

Pro každý předmět, na který se připravujete, si určete cíl, kterého chcete dosáhnout. Buďte konkrétní.

 

„Udělat to“ není cíl. To je jen zbožné přání, které k ničemu nevede.

 

„Zopakovat do soboty 20 otázek z ekonomie a připravit si ke každé z nich strukturu prezentace před komisí“ už je lepší.

 

Měli byste si také určit měřítka, podle kterých poznáte, že během přípravy postupujete dopředu. Například: „Každý den budu mít vypracovanou strukturu odpovědi na čtyři otázky z každého předmětu“.

 


 

Zbavte se štěnic!

 

 

Ještě před samotnou prací eliminujte všechno, co by vás mohlo během přípravy rozptylovat.

 

Vypněte telefon, nastavte si mailového klienta tak, aby vás neotravoval s informací o každé nové zprávě, omezte na minimum vliv okolí (rodina, přátelé, televize).

 

Pro soustředěnou práci na počítači doporučuji zcela omezit facebook a sociální sítě (například aplikací „anti-social“ nebo „freedom“).

 


 

Rozvrhněte si čas!

 

 

Týden má sice sedm dní, ale počítejte raději s pěti. Vytvořte si časovou rezervu.

 

Cílem dobrého time-managementu není diář napěchovaný k prasknutí, ale vaše osobní pohoda a pocit, že to máte pod kontrolou. 

 

Každý den rozdělte do tolika bloků, kolika předmětům se chcete věnovat.  

 

Systém „Jeden den – jeden předmět“ je neefektivní. Vidíte postup jen u jednoho předmětu, ale přitom se děsíte dalších tří před sebou.

 

Když každý den zopakujete „od každého něco“, uvidíte postup na všech frontách.

 


 

Jak je to s muzikou?

 

 

Pokud jste zvyklí pracovat za zvuků hudby, proč ne.

 

V žádném případě ale nepouštějte hudbu, která je otextovaná. Mozek začne zpracovávat slova a přestane být soustředěný na práci.

 

Při studiu poslouchejte instrumentálky. Podle metody Superlearning 2000 je pro technické předměty (fyzika, chemie, matematika, ekonomie) vhodný Bach nebo Beethoven, pro humanitní předměty pro změnu Mozart.

 

Efektivnější než poslech hudby je ovšem zvuková kulisa neutrálního naladění (zvuky kavárny, šplouchání moře, drncání vlaku). Na internetu najdete jistě mnoho playlistů, které vám poslouží.

 
 

 


 

Ráno - v poledne nebo večer?

 

Nezáleží na tom, zdali jste ranní ptáče nebo noční sova.

 

Většina z nás má biorytmus nastavený tak, že během dne naše pozornost kolísá v pravidelných intervalech.

 

Nejproduktivnější jsme dopoledne od 9.00 do 11.00 hodiny a potom odpoledne mezi 14.00 a 16.00 hodinou.

 

Do těchto časů plánujte nejnáročnější část vaší přípravy. Mírný pokles aktivity před obědem a po obědě vyhraďte jednodušším předmětům.

 

Večer by měl sloužit zejména k opakování učiva za celý den, kontrole plánu přípravy a plánování na následující den.

 

 


 

Učte se v kratších intervalech!

 

Pracujte metodou „POMODORO“.

 

Rozfázujte si přípravu do půlhodinových bloků.

 

Váš mozek nedokáže soustředěně pracovat déle než právě jednu půlhodinku.

 

Po 30 minutách studia si udělejte krátkou přestávku. Protáhněte se, projděte se, uvařte si čaj.

 

A za 5 – 10 minut se k práci vraťte. 

 


 

Využijte spánek ve svůj prospěch!

 

Učebnice pod polštářem nepomůže.

 

Ale spánek je pro náš organismus nezbytný. Proč ho tedy nevyužít.

Jde jen o to „spát efektivně“.

 

Naplánujte si spánek tak, aby celková doba byla dělitelná 90 minutami. Pokud jdete spát ve 22.00, nastavte si budík na 7.00 (nebo na 5.30). 

 

Proč? Spánek probíhá v různých fázích. Po 90 minutách se znovu ocitnete v stavu REM spánku (mělký spánek), probuzení tedy nebude takovým šokem. Pokud byste se probudili v NON REM fázi, tedy v hlubokém spánku, tělo si bude mnohem hůře zvykat na běžný denní režim. 

 

 


 

Jednodušší nebo složitější? Čím začít?

 

Začněte složitějším úkolem a teprve následně přejděte k jednoduššímu.

 

Podmínkou ale je, že si přesně vymezíte čas, který složitějšímu úkolu budete věnovat. Jinak vás zcela pohltí a na opakování jednodušší látky už nebude prostor.

 

 

Pochopitelně lze postupovat i obráceně, tedy od jednodušších otázek ke složitějším.

 

Ale pozor! Naše mysl má přirozenou tendenci odkládat nepříjemné a náročné úkoly na později.

 

Proto bez vnitřní disciplíny hrozí, že se budeme tak dlouho „mazlit“ s jednoduchými drobnostmi, že na zásadní a složitější látku už nezbude čas.

 

 

 

 


 

Karta poslední záchrany

 

Vytvořte si bodový scénář pro každou otázku. Tento „materiál poslední záchrany“ by se vám měl vejít na jeden list formátu A4. Nerozepisujte se do dlouhých souvětí. Buďte struční a heslovití. Co by měl tento list obsahovat?

 

  • Strukturu vaší budoucí odpovědi (př.: francouzská revoluce - jakobínská diktatura – direktoriát – Napoleon – Slavkov – tažení do Ruska – porážky – Elba – 100 dní – Waterloo – Svatá Helena)
  • Soupis primárních informací (to jsou ta fakta, jejichž neznalost vám komise nepomine. Data, vzorečky, definice, slovíčka, konverzační fráze apod.)
  • Zajímavosti a podružné informace (drobnosti, na které jste narazili při studiu a které vaši odpověď před komisí učiní zajímavější)
  • Obrazový materiál (grafy, ikonky, nákresy – vše co byste mohli použít během odpovědi)
  • Oslí můstky a možná propojení s jinými otázkami.

 

Nezapomeňte si do tohoto archu zapsat i prvních pár vět, kterými začnete svou odpověď před komisí. Naučte se tyto věty zpaměti. Na potítku se tak zbavíte trémy během prvních minut.

 

 


 

Buďte výjimeční!

 

Komise slyší neustále dokola ty stejné odpovědi.

 

Doplňte každou svou vypracovávanou otázku nějakou perličkou, která je k věci a přitom o ní komise nikdy neslyšela.

 

Jednak vás samotná příprava bude mnohem více bavit a jednak komisi určitě zaujmete.

 

Heslo XXI. století zní – Odliš se nebo zemři.

 

Buďte výjimeční.

 

 


 

Jste dospělí...

 

...a dospělý člověk se naučí jen to, co ho baví, v čem vidí užitek a co je maximálně praktické.

 

Zpříjemněte si učení během celého „svatého týdne“. Ještě před plánováním si upravte pracovní prostředí, vyberte si nějakou pěknou tapetu na počítač (nic konkrétního, žádné kočičky nebo pejsky) připravte si všechny podklady…

 

Buďte praktičtí. V látce, kterou se učíte, vždy hledejte nějaké propojení s vaším osobním životem či vaší praxí.

 

Tato osobní propojení a vlastní poznámky si zapisujte do „Karty poslední záchrany“.

 

Když budete u komise plavat, začněte mluvit o sobě a znovu se vrátíte do vyjetých kolejí.

 

 


 

Využívejte moderní technologie!

 

Kdo se moc ptá, málo googlí.

 

Využijte možností, které vám internet nabízí.

 

Místo neustálého lajkování na facebooku sdílejte relevantní informace, projděte si on-line kurzy na Youtube nebo na Khanově akademii, prolítněte prezentace na Slideshare apod.

 

Odkazy na užitečné stránky naleznete na příklad v tomto příspěvku.

 

 


 

A na závěr

 

 

Nezapomeňte se odměnit! Po každém úspěšném dni si dopřejte malou radost.

 

Tabulku čokolády, chvilku s kamarády nebo jen procházku jarním podvečerem.

Mozek si takto navykne na „mentalitu úspěchu“.

 

Bude pracovat za vás a pojede „v režimu – dokážu to“.

 

Pokud náhodou svoje cíle nesplníte, netrestejte se. Mozek by si zvykl na režim „stejně to nedám“ a před komisí se pak nebudete stačit divit.

 

 

A nebojte se...

 

 

 

Určitě to dáte!

 

 

 

 

ZLOMTE VAZ!

 

 

 

obrázky převzaty ze stránek www.freedigitalphotos.net/

 

co je tu ještě zajímavého: